Berchtesgaden
Město v nejzazším jihovýchodním koutě bavorského správního okresu Horní Bavory a správní středisko jižní části okresu Berchtesgadensko. Nejbližší větší město je Bad Reichenhall, nejbližší velkoměsto a oblastní regionální centrum je Salzburg, 15 km na jih na rakouské straně. Město obklopují Berchtesgadenské Alpy. Od roku 1978 stál Berchtesgaden u zrodu příprav vzniku Národní park Berchtesgaden, kterému též propůjčuje své jméno a jenž se stal – po velkých počátečních protestech obyvatel – jednou z velkých obchodních značek zdejšího kraje.V posledních desetiletích byly zimní sporty dalším „exportním zbožím“ Berchtesgadenu. Sportovci jako Georg Hackl zde našli optimalní podmínky pro své zimní sportovní aktivity a mezinárodní dorost je podporován ve sportovních střediscích Bavorského svazu bobu a sáňkařství (Bayerischen Bob- und Schlittensportverbandes (BBSV)), stejně jako na Christophorusschule Berchtesgaden na Obersalzbergu. V Berchtesgadenské kotlině se stále častěji konají mnohé z letních i zimních sportovních akcí, jako např. MS ve Snowboardingu, lyžařské závody FIS a na prvním umělém kluzišti na světě, závody v bobování, sáňkování či skeletonu na všech úrovních. K financování četných v podstatě samostatně tržní obce coby správního města k činným centrálním zařízením, jako je třeba Lázeňský a kongresový dům, krytý plavecký bazén (Watzmanntherme), jatky atd. byl vedle Svazu cestovního ruchu vytvořen příspěvkový systém okolních obcí, jenž tržní obci přináší velké výhody. V 80. letech se Berchtesgaden ucházel s podporou vysokých bavorských představitelů, mezi jinými např. tehdejší ministerský předseda Franz Josef Strauß, o konání zimních olympijských her pro rok 1992, ale neúspěšně. Berchtesgaden dosáhl v prvním z pěti volebních kol pouze 6 hlasů (z celkových 75), čímž byl vyloučen jako první ze sedmi adeptů. Se stažením amerických vojsk roku 1996 přešlo užívání nemovitostí na Obersalzberg na Svobodný stát Bavorsko jako vlastníka. To nakonec rozhodlo o zřízení dokumentačního střediska na Obersalzbergu, jež bylo posléze v říjnu 1999 otevřeno. Poslední velký stavební projekt na Obersalzbergu zahrnoval stržení někdejšího Platterhofu, americkými vojáky přezdívaného „General Walker“ na jehož místo byla přenesena budova odjezdové autobusové stanice ke Kehlsteinhausu, aby byly vytvořeny podmínky pro dokončení stavby pětihvězdičkového hotelu „Intercontinental Resort Berchtesgaden“ v roce 2005. Skutečnost, že až do 90. let minulého století byl kladen důraz hlavně na masovou turistiku coby hospodářský činitel a doba pobytu hostů se zkracovala, dala základ tomu, že v současné době vzrůstá tlak na vytvoření ekonomické struktury, která by v budoucnu umožnila tvorbu nových kvalifikovaných pracovních míst a zabránila finančnímu „krvácení“ obyvatel. Prvním krokem těchto strukturálních změn by kupříkladu mohlo být zvětšení rozsahu ekosociálního prostředí v Berchtesgadenu. Tak by měl na základě usnesení bavorského vládního kabinetu na pozemcích hotelu „Berchtesgadener Hof“, jenž po odchodu amerických vojáků zůstal prázdný, vzniknout v rámci Národního parku Berchtesgaden Horský dům (Haus der Berge). V následujících desetiletích využívali bavorští králové Berchtesgaden jako své letní sídlo a vystavěli dosavadní klášter pro řádové členy do podoby královského zámku. Po skončení prusko-francouzské války v letech 1870/1871 začíná počet návštěvníků a hostů stoupat. Malíř Carl Rottmann dokončil již ve 20. letech 19. stol. malbu Berchtesgadenských Alp – a tímto dílem také inspiroval Caspara Davida Friedricha k namalování horského masivu Watzmannu – nicméně se v té době objevovalo krásy Berchtesgadenského údolí stále více umělců, spisovatelů a také některé osobnosti z oblasti průmyslu: tak například Ludwig Ganghofer, jehož celá řada románů se odehrává na pozadí Berchtesgadenu, stejně jako třeba norští spisovatelé Jonas Lie a Henrik Ibsen. Turismus se brzy rozvinul vedle dolování soli a stal se důležitým pilířem, přičemž dřevařské řemeslo ztratilo ve stejné míře na svém významu. U malířů byly obzvláště oblíbené náměty jako jezera Hintersee a Königssee – nikoli bez důvodu se dodnes jednomu z nejkrásnějších výhledů na Königssee říká „Malerwinkl – Malířský koutek“. Zpřístupnění Obersalzbergu pro turismus začalo v roce 1877 výstavbou pensionu Moritz Moritzem Mayerem. Tento pension měl později poskytnout nocleh také Adolfu Hitlerovi dlouho před jeho uchopením moci a to také sehrálo rozhodující roli při volbě Berchtesgadens resp. Obersalzbergu jako působivé sídlo pro přijímání zahraničních vládců a ministrů.

Königsee
Jezero leží mezi horskými masivy Watzmanu, Hagengebirge a Steinernem Meer. Nedá se po břehu obejít, vysoké sklaní stěny spadají přímo do jezera. Na délku jezero měří 7,7 km, největší šířka je 1,2 km. Se svou rozlohou 5,2 km čtverečních patří k nejmenším bavorským jezerům, ale svou hloubkou 185 m se zařadilo k nejhlubším jezerům ve středí Evropě. Jezero vzniklo v době ledové, před více než 12000 lety. Po jezeře jezdí lodní doprava až k poutnímu kostelíku sv. Bartoloměje, stojícímu na malém poloostrově v zadní části jezera. Odsud začíná řada turistických stezek do okolních hor. Na poutě se ke kostelíku sv. Bartoloměje chodilo dvakrát do roka, podle toho, jak příroda dovolila. V létě dva dny přes hory Steinernes Meer z dnešního Rakouska a v zimě po ledě zamrzlého jezera od německého Berchtesgadenu. Jinak byl kostelík i s malou osadou celý rok odříznutý od světa. Jeho základy jsou staré přesně 871 let, protože byl založen 24. srpna 1134 jako basilika svatého Bartoloměje na břehu tehdejšího Chunigesee. Dnešní podoba je z konce 17. století.

Salzburg (česky Solnohrad, počeštěně Salcburk, dříve česky též Salcpurk)
je statutární město, hlavní město rakouské spolkové země Salcbursko a centrum okresu Salzburg-venkov. Leží nedaleko hranic s Německem na řece Salzach ve výšce 425 m. n. m. Staré město salzburské (historické městské jádro) bylo v roce 1996 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Se svými 150 000 obyvateli (stav z r. 2006) je Salzburg po Vídni, Štýrském Hradci a Linci čtvrtým největším městem Rakouska. V aglomeraci Salzburg žije přibližně 210 000 lidí, spádová oblast sahá přes zemské hranice sousedních jihovýchodních hornobavorských, hornorakouských a hornoštýrských území. Město je centrem Euroregionu salzbursko–berchtesgadenského kraje – Traunstein. Město je též zváno jako Mozartovo, neboť se zde Mozart narodil.
Slavné historické stavby
Klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) nás vrací zpět do dob prvního biskupa Ruperta. Na místě prvního opatství, které vzniklo okolo r. 1000, byl roku 1147 vysvěcen dnešní klášterní kostel. Stavba hohensalcburské pevnosti byla zahájena v časech Boje o investituru roku 1077 a je do dnešních dnů velmi dobře zachována, neboť byla jen jednou, neúspěšně, obléhána. Františkánský kostel (Franziskanerkirche) byl vybudován v polovině 8. stol. a k hlavní kostelní lodi v románském slohu byl přistaven gotický ozvučný kúr a věnec barokních kaplí. Salzburge Dom (Salcburský dóm), na jehož místě původně vznikla roku 774 románská bazilika, byl naposledy v roce 1611 nově postaven a tím bylo přineseno baroko severně od Alp. V Obilné uličce, jež hrála už dříve důležitou roli pro obchod, stojí rodný dům Mozartův. Zámek Leopoldskron vznikl v 18. stol. Salcburský chrám je nejznámější sakrální stavba města. Nádherná fasáda a mohutná kupole prozrazují typické znaky raného baroka. Historie jeho vzniku a vývoje je těsně spjata s narůstající mocí duchovních vládců Salcbuska. Mnohokrát zničen ohněm, pokaždé znovu obnoven a stále mohutnější, větší a honosnější. Stejně jako moc a bohatství salcburských knížecích arcibiskupů. Z vnitřního vybavení chrámu stojí za zmínku křtitelnice, v níž byl pokřtěn Wolfgang Amadeus Mozart, překrásné hlavní varhany, které jsou střeženy svatými patrony Rupertem a Virgilem a také anděly, hrajícími na různé hudební nástroje, a také skvostná chrámová vrata z bronzu, která jsou dílem sochařů Ewalda Mataré, Giacoma Manzú a Toniho Schneidera Manzella. Wolfgang Amadeus Mozart zkomponoval ve své funkci dvorního chrámového varhaníka nesčetné mše a duchovní skladby určené právě pro tento chrám. 400 let poté, co byla postavena první středověká podoba salcburského chrámu, byla tato stavba 11. prosince 1598 z velké části zničena požárem. Se současnou architekturou to kvůli přísné ochraně historického jádra a komplexů budov a někdejší konzervativní salcburské mentalitě vypadá poněkud skromněji, přesto však vznikají v posledních letech na městských okrajích některá zajímavá moderní architektonická díla. Hangar 7 na salcburském letišti slouží Dietrichu Mateschitzovi a jeho Létajícím býkům jako veřejně přístupná truhlice s pokladem. Zvenčí nápadně upravený Europark v Taxhamu má již od svého rozšíření v letech 2004–2005 spolu s oválem také divadelní sál a kinosál. Muzeum moderny na Mönchsberku je patrné z dalekého okolí a je výrazným kontrastem k pevnosti a Starému Městu pod ním. tepelné elektrárny Salzburg Střed a Salzburg Sever a.s. byly na přelomu tisíciletí nově uvedeny do provozu a jsou zdaleka vidět díky svým vysokým betonovým komínům. Salzburg a.s. též zřídila svou novou centrálu v Schallmoosu. Fakulta přírodních věd salcburské univerzity je svou vysokou halou a rovněž vysokou zimní zahradou pěkným kontrastem uvnitř rodiny univerzitních budov.

Tichá noc - místem původu je hornorakouské městečko Oberndorf, nedaleko Salzburku. Traduje se, že dnes slavná hudební legenda by nevznikla, nebýt hladových myšek, které v zimě roku 1818 proděravěly kožené měchy varhan v oberndorfském kostelíku svatého Mikuláše. Místní varhaník Franz Xaver Gruber proto právě na Štědrý den zhudebnil pro sólové hlasy, sbor a kytaru báseň, kterou mu přinesl pomocník faráře Joseph Franz Mohr. A o půlnoci už zaznělo šest strof tehdy ještě "Písně z nebes" začínající slovy: "Stille Nacht! Heilige Nacht! Alles schläft... " (Tichá noc! Svatá noc! Všichni spí...).