Mostar
město leží na řece Neretvě v hornaté jihozápadní části republiky Bosna a Hercegovina. Turisté jej navštěvovali pro jeho zachovalý orientální kolorit, zejména pro památky z doby tureckého panství. V Mostaru byly zničeny nebo poškozeny občanskou válkou prakticky všechny historické památky, a to nejen muslimské, ale i katolické a pravoslavné. Mešitu bega Karadjoze (Karadjoz-begova džamija) bombardovala napřed jugoslávská armáda a další úder jí pak zasadili i chorvatští nacionalisté. Katolický kostel sv. Petra a Pavla byl v roce 1992 zcela zničen jugoslávskou armádou a o pár měsíců později se stal terčem útoku chorvatských nacionalistů pravoslavný kostel (Nova pravoslavna crkva). Pilotní projekt záchrany kulturního dědictví Bosny a Hercegoviny (Probni Projekt Kulturnog Naslijedja BIH - Pilot Cultural Heritage Project, www.pcu.starimost.ba) má tři základní části, a to zmíněnou rekonstrukci starého mostu, opravu jeho bezprostředního okolí a opravu další řady historických objektů v Mostaru. Celý projekt má hodnotu 15,5 milionů dolarů. Na financování se podílejí UNESCO, Nadace světových památek (World Monuments Fund), Kulturní nadace Agy Khana (Aga Khan Trust for Culture) v rámci podpory historických měst v muslimském světě, místní komunity, národní a regionální vlády, mj. granty vlád Itálie, Holandska, Chorvatska, Turecka a Francie. Světová banka a Rada Evropské banky pro obnovu a rozvoj (CEB) podepsaly v lednu 2002 dohodu o poskytnutí grantu v hodnotě 1 milionu dolarů ke spolufinancování projektu. Světová banka také poskytla úvěr ve výši 4 milionů dolarů. V rámci Projektu záchrany kulturního dědictví probíhá nebo se připravuje rekonstrukce řady historických objektů v Mostaru, např. veřejných tureckých lázní (Hamam), mešity Sevri Hadži Hasana z roku 1620 (Sevri Hadži-Hasan džamija, do svého poničení v r. 1992 sloužila jako muslimská svatyně), komplexu domů Biščevičů a Lakičičů (nejcennější komplex obytných domů v Mostaru postavený na konci 18. a zač. 19 stol. v bosensko-tureckém stylu na dominantním místě nad řekou Neretvou), Alajbegićova domu (Alajbegića kula (další neobvyklá stavba z doby tureckého panství), mlýnů Buka na řece Radobolji (Mlinica Buka), Konaku (monumentální budova paláce z r.1900 sloužila obytným i obchodním účelům), Biskupského paláce s kaplí v Mostaru-Vukodolu (z r.1847), Gymnázia (postaveno v r. 1902 v bosensko-orientálním slohu), Univerzitní knihovy a malých enkláv hradeb, které byly budovány po 16.stol. na ochranu domů a obchodů na obou březích Neretvy.

Poloostrov Pelješac
poloostrov severozápadně od Dubrovníku je po Istrii druhým největším poloostrovem na Jadranu. Na severu ho oblévá Neretvanský průliv a průliv Malého Stonu a z jihu pak Pelješacký a Mljetský průliv. S pevninou je spojen úzkou šíjí Stonu. Pelješac je značně hornatý, nejvyšší vrchol je Sveti Ilija (961 metrů). V údolích ve vnitrozemí je úrodná, pečlivě obdělávaná půda. Pěstuje se zde hlavně vinná réva. Značková červená vína dingač a postup pocházejí ze svahů kolem Trsteniku a Potomje. Značný význam má i rybolov, zpracování ryb a pěstování ústřic.

Orebič
leží na jihozápadě poloostrova Pelješac naproti městu Korčula, od kterého jej odděluje Pelješacký kanál a se kterým je spojen pravidelnou trajektovou dopravou. Mezi nejvýznamnější ekonomické aktivity patří zemědělství, pěstování ovoce, rybolov a cestovní ruch. Orebič je proslulá turistická oblast s množstvím hotelů, ubytovacích zařízeni a vybavení pro sportovní vyžití a rekreaci. Nejlepší písečné i oblázkové pláže stíněné porostem najdeme v zálivu Trstenica. V okolí můžeme využít několika míst k utáboření. V budově bývalé radnice můžeme navštívit námořní muzeum. Městečko Orebič se až do 16. stol. jmenovalo Trstenica, svůj dnešní název získalo podle bakarské rodiny Orebičů, která zde r. 1516 dala postavit kastel. Za nadvlády "Republiky Dubrovník« (1343-1806) bylo načas sídlem pro místodržitele její severní oblasti. V minulosti odtud pocházelo mnoho zdatných námořníků a obchodníků a městečko bylo střediskem mořeplavby a stavby lodí, později se zde usazovali vysloužilí kapitáni a rejdaři. Pelješka námořní flotila byla ustanovena v r. 1865 a měla 33 zaoceánských lodí. Období rozkvětu připomínají četné architektonicky zajímavé domy kapitánů. Asi 2 km západně od města se nachází goticko-renesanční františkánský klášter z 15. stol. s řadou cenných uměleckých děl. Nad klášterem na svahu hory sv. Ilija stojí barokní (původně gotický) kostel, který byl po staletí svatyní místních námořníků a je zde uloženo mnoho darů a uměleckých předmětů přivezených z dalekých cest. Nejvyšší hora celého poloostrova Pelješac - sv. Ilija - nabízí překrásný výhled na celý jižní Jadran. Přistát můžeme v přístavišti u pobřežní hráze, která nabízí 30 míst k uvázání lodí v hloubce moře 3 m na vnitřní straně. Na vnější straně pobřežní hráze přistává trajekt. Lučica Orebič - přístaviště Jaderského klubu jachtařů u trajektového přístaviště je otevřeno i pro plavidla nečlenů klubu. Má 220 míst k nakládce a vykládce a 20 míst pro uložení lodě na souši, dále 3,51 výtah a spouštěcí rampu. Hloubka moře dosahuje 4 m.

Korčula
ostrov ve skupině Jihodalmatských ostrovů, v jejich vnějším pásu. Jeho rozloha činí 279 km2. Korčula je od ostrova Hvaru oddělena Korčulským průlivem (Korčulanski kanal), od poloostrova Pelješac Pelješackým průlivem (Pelješki kanal) -v něm četné drobné ostrůvky a útesy. Mezi Korčulou a Lastovem jsou vody Lastovského průlivu (Lastovski kanal). Pobřeží ostrova Korčula je dosti členité. Největší záliv Vela Luka je v jeho západní části, ostatní zálivy jsou vesměs menší (Tri luke, Brna, Meja aj.). Skupiny ostrůvků obklopují pobřeží jak při východním cípu ostrova (Badija, Majsan, Planjak, Vrnik, Sutvara a další), tak i při západním (Ošjak, Proizd aj.). Část ostrova je hornatá, horské hřbety dosahují výšky přes 500 metrů, např. Klupca (568 m), Kom (510 m). Značnou část ostrova však tvoří několik velmi úrodných poljí (Čarsko polje, Blatsko polje a další), kde se pěstuje velmi kvalitní vinná réva, jižní ovoce a další plodiny. Právě odtud pocházejí některá velmi oblíbená vína, např. pošip. Menší část ostrova je porostlá borovicemi, které původně pokrývaly většinu ostrova. V posledních letech poškozují zdejší porosty ničivé požáry.

Ostrov Mljet
jeden z větších ostrovů v Jihodalmatském souostroví (100,4 km2), v jeho vnějším pásu. Má 1240 obyvatel. Od Dubrovníka je vzdálen 23. nám. mil od Korčuly 13 nám. mil Od poloostrova Pelješac je oddělen Mljetským průlivem (Mljetski kanal). Na jih od něj je již otevřené moře. Mljet se pokládá za jeden z nejkrásnějších ostrovů Jadranu. Současně nejzalesněněnjším jadranským ostrovem - lesy pokrývají 72 % jeho plochy. Nejvíce se cení krásné borové lesy (borovice halepská) a dubové porosty (dub cesmínový) na severozápadě ostrova. Nechybí tu ani cedrové háje. Mljet je typický vápencový, krasový ostrov s četnými dolinami, polji, závrty a jeskyněmi. Z jeskyní je nejznámější tzv.Odysseova jeskyně, dále jeskyně Jama, jeskyně Movriča dlouhá tisíc metrů a další. Pobřeží je velmi členité. Ostrov dosahuje největší výšky vrchem Velji Grad (514 m) ve střední části ostrova. Při severozápadním a severním pobřeží je několik ostrůvků (u Polače Moračnik, Tajnik, Kobrava, Ovrata, u Pomeny Pomeštak, Glavat aj.). Pro své geologické zvláštnosti, bohaté rostlinstvo a živočišstvo i neporušený krajinný ráz byla severozápadní část ostrova Mljet prohlášena národním parkem o rozloze 54 km2. Založení tohoto národního parku v roce 1961 představovalo první pokus ochrany původního ekosystému v Jadranu - jedinečného geologického a oceánografického jevu. Na ostrově žije 1230 obyvatel. Správním střediskem je osada Babino Polje ve vnitrozemí ostrova. Původní osady byly stavěny dále od moře, aby jejich obyvatelé mohli při pirátských nájezdech utéci do lesů. Teprve později vyrůstaly osady na pobřeží. Z pobřežních osad jsou to především Govedjari, kde je sídlo Mljetského národního parku, Pomena, hlavní letovisko Polače , Sobra, Korita, Okuklje, ve vnitrozemí jsou osady Blato, Prožura, Maranovići

Dubrovník
město (50 tis. obyv.), významný osobní přístav a jedno z nejnavštěvovanějších turistických míst na chorvatském Jadranu. Patří mezi nejcennější památkové komplexy v jihovýchodní Evropě; proto byl Dubrovník již v r. 1979 zařazen do celosvětového seznamu kulturního dědictví organizace UNESCO. Pro své velmi příznivé klima a chráněnou polohu je Dubrovník s oblibou navštěvován jako letní i zimní přímořské lázně. Pro zdejší podnebí jsou příznačná teplá dlouhá suchá léta a mírné zimy. Vysoký je počet hodin slunečního svitu - 2 554 hodin ročně. Vyniká též zvlášť bohatou vegetací svých parků, zahrad a veřejných prostranství; květena je středomořská i subtropická. Nejcennější památkou je ucelený fortifikační systém města, který se zachoval neporušený. Tvoří jej 1940 metrů hradeb z 8. až 17. stol, které jsou místy až 6 metrů silné, dále 15 obranných věží, z nichž nejmohutnější je válcová Minčeta. Přímou součástí opevnění byla pevnost sv. Jana (Sveti Ivan) u přístavu. Systém doplňovaly i samostatné pevnosti, a to kasematová pevnost Bokar z 11. stol. a na mořských útesech pevnost Lovrijenac, na jejíž vstupní bráně je nápis, který byl současně heslem republiky Ragusy, jak se Dubrovnická republika po staletí nazývala: "Svobodu nelze koupit za všechno zlato světa" - "Non bene pro toto libertas venditur auro". Na jihovýchodě je pevnost Revelin, která je přímo napojena na bránu Ploče. Součástí obranného systému města byly i dvě brány, a to Pile na západní straně a Ploče na jihovýchodní, obě dvojité s padacím mostem. Starý Dubrovník sám poskytuje neporušený obraz patricijského města na přelomu 17. a 18. stol., tedy z doby po katastrofálním zemětřesení. Střed tvoří hlavní ulice Placa - Stradun, z níž na obě strany vybíhají úzké uličky směrem ke hradbám. Jsou strmé, výstup je částečně řešen schodišti. blízkosti je Gundulićovo náměstí (Trg I. Gundulića), kde dopoledne bývá barvité tržiště zemědělských plodin a odpoledne oblíbená kavárna. Uprostřed je pomník největšího básníka Dubrovnické republiky, Ivana Gunduliće. V sousedství je barokní dubrovnická katedrála P. Marie (Velika Gospa) ze 17. až 18. stol., s cenným inventářem a velmi bohatou katedrální klenotnicí (Riznica katedrale). Právě pod tímto chrámem byla při posledních archeologických průzkumech objevena velká byzantská bazilika z 5. - 6. stol. - archeologický materiál je vystaven v katedrále, podzemí bude zpřístupněno. Nedaleko je pozoruhodné etnografické muzem Rupe, dřívější republikové zásobní skladiště obilí.
Jižní části Dubrovníka dominuje dominikánský kostel a klášter (samostan dominikanaca, též samostan Bijelih fratara), budovaný od 13. do 15. stol., dnes cenné muzeum a obrazárna s díly světových malířů. Brána Ploče s mohutnou pevností Revelinem vede na předmětí Ploče s luxusními dubrovnickými hotely. Hned za branou je starý městský přístavy a budovy někdejších lazaretů (karanténních stanic). Za nimi pěkné městské koupaliště - hrubý písek a drobné oblázky. Na druhé straně starého města za branou Pile se rozkládá vilová čtvrť Boninovo, která pak navazuje na polostrov Lapad, kde je většina dubrovnických hotelů, především na svazích zdejších kopců Babin kuk a Velika Petka

Lokrum
ostrůvek je vzdálený asi 700 metrů jihovýchodně od dubrovnického starého přístavu. Geograficky se počítá k Elafitským ostrovům, ale pro svou blízkost se pokládá takřka za součást Dubrovníka. Doprava čluny z městského přístavu ve starém Dubrovníku (10 - 15 minut). Pozor! Nepřevezou turisty s batohy nebo krosnami, neboť na ostrůvku je zakázáno tábořit. Lokrum je pro své geomorfologické zvláštnosti a pro svou flóru chráněným územím (chráněno 72 ha).