Lvov
je největší město západní Ukrajiny a kulturní, vzdělávací, dopravní a hospodářské centrum celé západní části země. Město leží v kopcovitém terénu na okraji vysočiny Roztoččja na říčce Poltvě, přibližně 90 km na východ od hranic s Polskem. Lvov byl založen roku 1256 a byl centrem Haličsko-volyňského knížectví, později hlavním městem Haliče. Po staletí byl součástí Polska, resp. Rakouského císařství, což vtisklo městu originální středoevropský ráz. Centrum města je zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Dnes je Lvov sídlem Lvovské oblasti. V roce 2007 zde žilo 735 000 obyvatel. Lvov je od roku 1644 sídlem Lvovské univerzity, další vysokou školou s bohatou tradicí je Lvovská polytechnika (1844), odkud vzešlo několik významných matematiků, mj. Stefan Banach. Dále jsou ve lvově desítky vysokých škol a přes 100 škol středních. Sídlí zde také 8 institutů Národní akademie věd Ukrajiny. V roce 1994 byla obnovena také Ukrajinská katolická univerzita, u jejíhož zrodu stál v meziválečném období řeckokatolický duchovní Andrej Šeptyckyj. Patrně nejznámějším kulturním stánkem je Lvovské akademické divadlo opery a baletu (Lvovská opera) sídlící v budově v eklektickém stylu z roku 1895. Dále je zde množství divadel, muzeí, knihoven a dalších zařízení.

Zborov (ukrajinsky Зборів, polsky Zborów)
je malé město v Haliči na západní Ukrajině. Protéká jím řeka Strypa. Zborov leží na významné silnici a železniční trati mezi městy Lvov a Ternopil. Administrativně spadá pod Ternopilskou oblast; město je sídlem Zborovského rajónu a žije zde asi 7000 obyvatel. První historické zmínky pocházejí z roku 1166. Do československé historie se město zapsalo tím, že za první světové války v jeho okolí jednotka československých legií, bojující na ruské straně, úspěšně prolomila rakousko-uherskou frontovou linii v tzv. bitvě u Zborova. Pomník zborovského bojovníka je zřejmě jediný na světě, stojí v moravském městě Blansku v parku na ulici Svatopluka Čecha. Pomník byl odlit ve třicátých letech v podniku ČKD Blansko. Dále vznikl stejný pomník určený pro Prahu a třetí, který byl instalován ve východní Haliči. Pražskou sochu však zničili nacisté za druhé světové války a osud třetího pomníku je zcela neznámý. Autorem sochy je ruský legionář Karel Babka.

Kyjev
je hlavní a největší město Ukrajiny, správní středisko Kyjevské oblasti. Město leží na řece Dněpr v severní části země. Zaujímá rozlohu 827 km² a čítá 2 718 100[1] obyvatel (2007), včetně aglomerace pak přes 3 miliony obyvatel. Kyjev je kulturní a hospodářské centrum země, dopravní křižovatka a centrum elektrotechnického průmyslu. Díky své starobylosti bývá nazýván „matkou ruských měst“. Historické centrum Kyjeva se rozkládá na pahorcích nad pravým (západním) břehem Dněpru, ve 20. století vyrostly nové čtvrti také na levém břehu (jako například Darnycja) a byly připojeny také vzdálenější pravobřežní čtvrti (např. Oboloň, Podil). Reliéf města je dosti členitý, lesnaté pahorky jsou od sebe odděleny zaříznutými údolíčky, sbíhajícími k Dněpru. Do Dněpru u Kyjeva zleva ústí řeka Desna, severně od města Dněpr zadržuje velká Kyjevská přehrada.

Vinnica
oblastní město v Ukrajině ve Vinnické oblasti, na Jižním Bugu. Žije zde 386036 obyvatel (2006). Průmysl strojírenský, elektrotechnický, chemický, průmysl hnojiv, potravinářský a dřevozpracující. Železniční křižovatka. Jsou zde tři vysoké školy. Vinnica je známa od roku 1363. Architektonické památky.

Medžiboži
mírně vyvýšené ploché návrší nad soutokem řek Buh a Bužek bylo vhodným místem k vybudování rozsáhlé fortifikace, navíc strategicky výhodně umístěné na tzv. Černé stezce, časté trase tatarských nájezdů. Od 15. století tu sídlili královští správcové, jejichž úkolem bylo dohlížet na pořádek a bránit neklidný pohraniční region. V 16. století sídlo a statek přešly do rukou královského hejtmana Nikolaje Sienawského. Ten radikálně přestavěl původní středověký objekt, takže se stal jednou z nejmocnějších pevností této části země. Z té doby pochází velká část kamenného i cihlového zdiva, včetně mohutných opěráků a tří věží. Východní výběžek areálu byl zvlášť silně opevněn. Byl obklopen samostatnou srostlicí čtyř bašt, tří půl válcových a jedné hranolové, ovšem nakoso umístěné. Všechna tři poschodí bašt byla hustě vybavena střílnami, takže tento superbastion byl schopen vést palbu z více než padesáti hlavní najednou. Množství dalších střílnových otvorů bylo rozmístěno v dolních úrovních obvodových hradeb. Většina korun zdiva staveb i hradebních zdí je vybavena cihlovou ozdobnou atikou různých typů. V letech 1790-91 sídlil na hradě (vlastněném tehdy knížetem Lubomirským) Tadeusz Kosciuszko, jemuž sloužil během povstání jako velitelství. Zde se polský národní hrdina potkal a seznámil s o hodně mladší Teklunií Žurowskou, problematickou známost vsak rázně ukončil dívčin otec. Narodil se zde rovněž významný exilový vojevůdce kníže Vitold Czartoryjski. Poté, co byla Medžibiž konfiskována Ruskem, patřila ruským carům. Během návštěvy vojenských manévrů se tu zdržovali mimo jiné carové Mikuláš I. a Alexandr II. Zdivo hradu bylo poškozeno během obou světových válek. V r. 1968 byl proto objekt opraven a zajištěn. Dnes je z velké části prázdný, až na kostel uprostřed rozlehlého nádvoří, jednu z věží a mladší přízemní stavbu při severní hradbě je beze střech.

Kamenec Podolský
je starobylé město a historické středisko kraje Podolí na jihozápadní Ukrajině. Městem protéká řeka Smotryč, která zde tvoří hluboký kaňon. Dnes je město centrem stejnojmenného rajónu a druhým největším městem Chmelnycké oblasti; žije zde 100 000 obyvatel (2007). Město je sídlem diecéze a jedním z center katolictví na Ukrajině.

Jasiňa
je městečko (sídlo městského typu) ležící na východě Zakarpatské oblasti Ukrajiny. V roce 2007 mělo 8500 obyvatel. Nadmořská výška je 650 metrů. V minulosti toto město patřilo k Rakousku-Uhersku, po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 až do roku 1938 bylo součásti Československa. Tehdy byla Jasiňa nejvýchodnější stanicí ČSD a končil zde rychlík z Prahy (dnes na trati jezdí vlaky spojující Rachiv a Ivano-Frankivsk). V roce 1944 bylo město s okolím připojeno k Ukrajinské SSR.

Chust (ukrajinsky, rusínsky a rusky Xуст; maďarsky Huszt; rusky Hust; v jidiš חוסט‎)
je město na Ukrajině, ležící v oblasti Podkarpatské Rusi (dnešní Zakarpatská oblast) na soutoku řek Riky a Tisy, asi 10 km severně od hranic s Rumunskem. Město má dnes asi 32 tisíc obyvatel. První písemná zmínka o osídlení je z roku 1329, kdy Chust dostal také městská privilegia. Do roku 1919 patřilo město k Rakousko-Uhersku, Trianonská smlouva je přidělila k nově vzniklému Československu. Po první vídeňské arbitráži v roce 1938 se stalo hlavním městem Podkarpatské Rusi, v březnu 1939 bylo připojeno se zbytkem Podkarpatské Rusi k Maďarsku, po skončení 2. světové války pak k SSSR.

Mukačevo (ukrajinsky: Мукачеве (úředně)
nebo Мукачів, rusínsky: Мукачoвo, maďarsky: Munkács, německy: Munkatsch, rusky: Мyкaчeвo, slovensky: Mukačevo, v jazyku jidiš: Minkač, rumunsky: Munceag) je město, které se rozkládá v údolí řeky Latorica v Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny, v období meziválečné ČSR bylo součástí Podkarpatské Rusi. Mukačevo je administrativním centrem Mukačevského rajónu, který jej obklopuje. Město samo však tvoří samostatnou správní jednotku – Mukačevskou městskou radu. Mezi nejvýznamnější památky patří hrad Palanok (též Palanka, 9.–16. století), který sehrál důležitou roli v protihabsburských povstáních (17.–18. století) v přilehlém regionu. Dále je zde možné navštívit klášter ze století 14. a dřevěný kostel v ukrajinském stylu z 18. století. Mukačevo bylo též známé poměrně velkou židovskou komunitou, dnes zde ovšem žije méně než 300 Židů. Mezi známé rodáky patří například maďarský realistický malíř Mihály Munkácsy (1844 - 1900 či 1909).

Užhorod (ukrajinsky a rusínsky Ужгород / Užhorod; rusky Ужгород / Užgorod; maďarsky Ungvár; německy Ungwar; jidiš אונגװיר)
je město na západní Ukrajině na řece Uh (ukrajinsky Уж/Už; odtud také název města), přímo u hranice se Slovenskem. Je centrem Zakarpatské oblasti a okolního Užhorodského rajónu. V roce 2006 mělo město 116 000 obyvatel; je tedy nejen nejzápadnější, ale také nejmenší oblastní metropolí na Ukrajině. V Užhorodu, stále oblíbenějším cíli turistů, jsou k vidění architektonické památky nejrůznějších období. Dominantou je Užhorodský hrad, stojící na 30 m vysoké sopečné vyvýšenině; dnes je zde muzeum s několika expozicemi. Nedaleko je také skanzen lidové architektury a rusínské kultury. Řeckokatolická katedrála se dvěma věžemi byla postavena roku 1646 a sloužila původně římským katolíkům. Užhorodská synagoga dosud stojí, byla však přeměněna na filharmonii a zbavena všech náboženských předmětů. Dále se zde nachází množství kostelů různých vyznání.