Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 60 094 648 HDI: ▼ 0,942 (vysoký)
Jazyk: angličtina
Náboženství: anglikánské
Měna: Libra šterlinků (GBP)
Státní útvar
Státní zřízení: konstituční monarchie
Vznik: 1707 (Akt o unii)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 826 GBR GB
MPZ: GB
Telefonní předvolba: +44
Dějiny
Anglické království a Skotské království existovala jako dva oddělené nezávislé státy se svými vlastními panovníky a politickým uspořádáním již od 9. století. Knížectví velšské se dostalo pod nadvládu anglických králů roku 1284. Podle Zákona o unii z roku 1707 se Anglie (včetně Walesu) a Skotsko, jež byly od roku 1603 spojeny personální unií, sjednotily do politické unie ve formě jednotného Království Velké Británie.
Zákon o unii z roku 1800 spojuje Království Velkou Británii s Irským královstvím, jež bylo postupně ovládnuto mezi roky 1541 a 1691 uzavřením dohody z Limericku do státního celku Spojené království Velké Británie a Irska. Nezávislost Irské republiky se datuje od roku 1922, kdy následoval zákon z roku 1920 o rozdělení Irska na dvě administrativní části, podle nichž šest z devíti hrabství Ulsterské provincie vytvořilo tzv. Severní Irsko, ostatní části pak Irsko jižní. Z nich vznikla Irská republika. Poté byl v roce 1927 změněn název státu na název současný, tedy na Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Pojem „Velká Británie“ tak odkazuje především na tři ze čtyř zemí unie, Anglii, Skotsko a Wales, pojem Spojené království pak i na Severní Irsko jako na čtvrtou.
Británie byla důležitým centrem osvícenství s velkým filozofickým a vědeckým potenciálem a významnou literární i divadelní tradicí.
Bohatství Britské říše bylo stejně jako bohatství dalších velmocí té doby dáno využíváním kolonií, jež zahrnovalo obchod s otroky, a industrializací, která nastala po roce 1750. Výrazně tomu napomohlo největší obchodní loďstvo světa. Na počátku 19. století byl nicméně schválen zákon o zrušení otroctví a Spojené království se tak stalo prvním státem světa, který tento obchod trvale zakázal.
Po průmyslové revoluci a porážce Napoleona v napoleonských válkách se Britská říše stala nejvýznamnější velmocí tehdejšího světa. V dobách svého největšího rozkvětu se rozprostírala na téměř jedné čtvrtině zemského povrchu a zahrnovala třetinu světové populace. Byla tak největším „státním“ územním celkem v historii.
Během devatenáctého století hrálo Spojené království významnou roli při rozvoji parlamentní demokracie, mimo jiné díky fungujícímu systému vícero politických stran a rozšíření volebního práva.
Na konci viktoriánské éry svou pozici nejprůmyslovější velmoci ztrácí, částečně ve prospěch Německé říše a Spojených států, jež Velkou Británii v oblasti obchodu a průmyslové výroby v devadesátých letech devatenáctého století překonávají. Stále však zůstává přední světovou průmyslovou velmocí, jež dosahuje své největší velikosti v roce 1921 získáním mandátu od Společenství národů nad bývalými koloniemi německé a osmanské říše po první světové válce.
Ve stejnou dobu vzniká i první mezinárodní vysílací síť BBC. Společně s dalšími zeměmi Commonwealthu se v druhé světové válce staví na stranu Spojenců a poráží nacistické Německo. Britský ministerský předseda Winston Churchill i jeho následovník Clement Attlee se výrazným způsobem podílejí na tvorbě poválečného uspořádání světa. Přesto válka Británii finančně i fyzicky poškodila. Proces obnovy mohl být nastartován až díky kanadským a americkým půjčkám a především díky Marshallovu plánu.
Po roce 1945 vzniká ve Velké Británii jeden z prvních komplexních sociálních a zdravotních systémů světa, zároveň do země v souvislosti s obnovou ekonomiky přicházejí lidé z celého Commonwealthu. Ačkoliv se hranice britského poválečného politického vlivu ukázaly v průběhu Suezské krize v roce 1956, díky výrazně rostoucímu vlivu angličtiny dál ovlivňuje světovou literaturu a kulturu. Po období stagnace a po ekonomickém propadu sedmdesátých let nastoupila do premiérského křesla Margaret Thatcherová, jejíž reformy pro její příznivce znamenaly obnovu britské ekonomiky, pro její odpůrce významný sociální propad. Od poloviny devadesátých let v těchto změnách pokračoval Tony Blair a jeho nástupce Gordon Brown
Geografie
Spojené království zaujímá většinu rozlohy Britských ostrovů, skupiny ostrovů ležících severozápadně od pobřeží Evropy. Kromě dvou hlavních ostrovů, Velké Británie a Irska, je tu řada menších ostrovů. Proměnlivé, ale mírné podnebí Britských ostrovů je ovlivňováno Atlantským oceánem. Západní pobřeží má vysoké srážky díky větrům vanoucím od oceánu, východní pobřeží je však sušší.
Skotská vysočina se vyznačuje divokou a velkolepou přírodou. Jsou tu nejvyšší hory Spojeného království (Ben Nevis 1344 m) a protáhlá jezera zvaná loch. Na západ od pobřeží Skotska leží v Atlantském oceánu dva řetězce ostrovů zvaných Hebridy. Směrem na jih se země svažuje do údolí mohutné řeky Clyde. Tato oblast, známá jako Středoskotská nížina, je tvořena nízkými zvlněnými pahorkatinami s kvalitní zemědělskou půdou. Vyšší vrchoviny a mokřiny tvoří hranice s Anglií. Provincie Severní Irsko, kterou dělí od Skotska Irské moře, má zemědělskou půdu, hluboké zátoky a Lough Neagh - největší jezero Britských ostrovů.
Severní Anglie je rozdělena vápencovými a žulovými hřbety horského pásma Pennin. Na severozápadě jsou hory a třpytivá jezera. Wales je nádherná země zelených údolí, klikatících se řek, travnatých planin, zemědělských usedlostí v kopcovitém terénu a holých hor. Většinu země pokrývá Kambrické pohoří, poseté malými jezery a vodopády.
Velkou část střední Anglie tvoří zvlněná rovina, zatímco hranici se Severním mořem na východě představuje plochá nížina. Na hustě zalidněném jihovýchodě se nad úrodnými oblastmi zemědělské půdy tyčí nízké pahorkatiny z křídy zvané Downs. Na jihozápadě země se rozprostírají rozlehlé plochy mokřin pokryté vřesovišti. Vlny Atlantského oceánu bičují skály rozeklaného jihozápadního poloostrova.
Státní zřízení, vláda, legislativa
Spojené království je konstituční monarchií jehož výkonnou moc představuje premiér („The Prime Minister“) a jeho vládní kabinet zastupující panovníka. Podle Zákona o nástupnictví mohou na britský trůn nastoupit pouze potomci Žofie Falcké jež jsou vyznání anglikánského nebo protestantského a nejsou ve svazku s osobou římskokatolického vyznání. Panovník formálně drží veškerou výkonnou moc v rukou a po dohodě s parlamentem předsedu vlády nejprve jmenuje. Podle současných zvyklostí je předseda vlády zároveň členem dolní komory parlamentu.
Vláda včetně premiéra a dalších členů tvoří „Vládu Jejího Veličenstva“. Je odpovědná parlamentu. Tento britský systém posléze přešel do ústavního zřízení mnoha národů, především národů Commonwealthu. Spojené království je nicméně jednou ze tří demokratických zemí světa, kde neexistuje psaná ústava (dalšími jsou Nový Zéland a Izrael) a spoléhá se na tradiční právní systém a zvyky a oddělené ústavní právo.
Panovník Spojeného království má rozsáhlé formální pravomoci, ale jeho role je především (ačkoliv ne výhradně) ceremoniální. Je integrálním elementem parlamentu a teoreticky mu právě on dává pravomoc scházet se a vytvářet zákony. Žádný parlamentní zákon nevejde v platnost, dokud není panovníkem podepsán. Od roku 1708 (na trůnu byla Anna Stuartovna), se však nestalo, že by byl nějaký zákon přijatý parlamentem panovníkem odmítnut. Ačkoliv bylo zrušení monarchie několikrát navrhováno, její popularita je stále vysoká a podpora pro vytvoření republiky se v populaci pohybuje pouze mezi 15 a 25%. Současná panovnice, královna Alžběta II., nastoupila na trůn v roce 1952, korunována byla v roce 1953.
Zákonodárnou mocí Spojeného království je parlament. Podle doktríny parlamentní suverenity je nejvyšší zákonodárnou autoritou země. Je dvoukomorový, sestává z volené dolní komory parlamentu a nevolené Sněmovny lordů jejíž členové jsou většinou jmenováni. Dolní komora má 646 přímo volených členů, Sněmovna lordů pak přibližně 700 členů, ačkoliv jejich počet není přesně stanoven - skládá se z dědičných i nedědičných pairů a biskupů anglikánské církve. Bývalou dědičnost křesel zrušil Zákon o sněmovně lordů z roku 1999, který povolil dědičnost místa jen 92 pairům.